Sourozenecká žárlivost

Sourozenecká žárlivost je běžný stav, který zažívají starší děti při příchodu mladšího sourozence. Její intenzita se liší dle věku prvorozeného i následné reakce rodičů.

Není v naší moci jí plně zabránit, můžeme se ale snažit toto období staršímu dítěti co nejvíce ulehčit.

Jak se může žárlivost projevovat?

• nadměrné vymáhání pozornosti rodičů
• výbuchy vzteku až agrese
  
• nesamostatnost, zvýšení závislosti na rodičích při běžných úkonech, někdy až regres (ztráta již naučených dovedností např. chození na nočník)
  
• opoziční chování
  
• další stresové symptomy (přecitlivělost, nárůst strachů apod.)
  

Pocity dítěte není vhodné potlačovat nebo zlehčovat. Jakmile ovšem dítě začne být k sourozenci agresivní, je třeba nastavit jasnou hranici.

Jak ji můžete zmírnit?

1. Dítě na příchod sourozence připravujte - Bavte se s ním o jeho obavách i fantaziích, připravte jej na změnu. Můžete jej zapojit do společného nakupování vybavení nebo výzdoby pokoje. Při rozhovoru můžete využít různé dětské knihy o příchodu sourozence.
2. Zapojte ho do péče - Nabídněte staršímu nějaký úkol v péči, se kterým vám může pomoci (adekvátně jeho věku). Zároveň respektujte jeho potřebu hry nebo méně zralé vrtochy, i starší sourozenec je pořád dítě.
3. Vyslechněte jej - Pokud dítě vyjadřuje negativní pocity k sourozenci, zkuste porozumět, co mu právě chybí (Má obavy z nedostatku lásky? Chybí mu pozornost?) Nesnažte se pocity dítěte silou změnit, spíše přemýšlejte jak uspokojit jeho potřeby, aby se necítilo ohrožené a snadněji si na změnu zvyklo.
4. Poskytněte ujištění - Ujišťovat můžete slovy ("mám tě ráda" "moc ráda si s tebou hraji"...) nebo dotykem (pohlazení, objetí, podrbání na zádech...)
5. Vyhraďte si na něj čas o samotě - Zajistěte si pravidelné (třeba pravidelně půl hodiny týdně), kdy se budete plně věnovat staršímu - povídat si, hrát si. 
6. Vyvažujte pozornost - Na návštěvě se přirozeně všichni obrací pozorností k novorozenci. Obracejte se pravidelně i ke staršímu a navazujte s ním kontakt.
7. Vyvarujte se zraňujících výroků - "neplač, vždyť už jsi velký kluk", "podívej, jak je malá hodná a ty jenom zlobíš" "běž do pokoje a vrať se, až budeš hodný"

Pro některé děti je náročné vyjádřit rodičům své smíšené pocity k novému sourozenci. Plně pocitům nerozumí, případně se za ně mohou i stydět.

Pomoct s jejich zpracováním může Herní terapie nebo Terapie vztahu rodiče a dítěte.

Příchod dalšího dítěte je náročnou zkouškou pro většinu prvorozených. Pozornost, která byla doposud upřena na jedináčka, se nyní plně obrací k jeho mladšímu sourozenci. Činnosti, na které se starší dítě mohlo spolehnout (pohádka před usnutím, odpolední hra s maminkou aj.), jdou nyní stranou kvůli náročné péči o novorozeně. Ne nadarmo se této etapě v životě prvorozeného říká "sesazení z trůnu".

Dítě může pochybovat o náklonnosti blízkých. Nad malým se všichni rozplývají, zatímco ono poslouchá samé "Opatrně, tohle mu nedělej." "Teď mě neruš." "Podívej, vždyť jsi ho vzbudil!" "Nemůžeš být chvíli hodný?"

Není divu, že je zmatené a naštvané. I rodiče jsou často překvapení, kolik péče novorozenec (zase) obnáší. Natož dítě, které s tím nemá pražádné zkušenosti a nikdo ho nevaroval. Těšil se na sourozence, parťáka na hraní, a dostal tohle. Všichni se mu musí přizpůsobovat, rodiče jsou teď pořád unavení a podráždění. No nebylo jim ve třech lépe?

V dítěti se tak mohou střídat láskyplné a ochranitelské projevy k mladšímu sourozenci s nepřátelstvím a odmítáním.

Nástup do školky ve špatný čas může dát dítěti zprávu "Běž pryč, teď chceme trávit čas s mladším".

Čím jí můžete nevědomky zhoršovat?

• Nástup do školky při narození sourozence - Narození sourozence často vychází do období nástupu do školky u staršího dítěte. Jelikož dítě už při narození sourozence vnímá snížení pozornosti a  méně času s rodiči, může se o to více vzpouzet dalšímu rozdělení v podobě školky. Zároveň může souběh těchto dvou událostí vnímat od rodičů jako sdělení "Běž pryč, my se teď chceme věnovat mladšímu". Je proto vhodné dítě přihlásit do školky nebo dětské skupiny dříve, aby si tyto dvě události nespojovalo a nevnímalo je jako příčinu a následek. 
• Srovnávání a soutěživé prostředí - Srovnávání dítěte se sourozencem nebo jiným dítětem je častý výchovný nešvar. Navzdory snaze rodiče povzbudit dítě k lepšímu výkonu (podívej, jak má Anička uklizený pokoj... podívej, Kuba vůbec nezlobí jako ty...) tím dítěti pouze dáváme zprávu, že je pro nás druhé dítě více přijatelné. Zkráceně řečeno: motivaci to nepovzbudí, pouze tím podpoříme nejistotu, případně nepřátelství vůči druhému dítěti. Soutěživé prostředí je přitom pro dítě často z dlouhodobého hlediska demotivující. Jelikož se u dítěte oceňuje dobrý výsledek místo snahy, může do dalších situací (např. školy) přicházet s postojem "Když se mi něco hned nedaří, nebudu nejlepší. Tak proč se vůbec snažit?"
• Potlačování pocitů - Tím, že budeme na dítě tlačit, ať své pocity k sourozenci okamžitě změní, ničeho dobrého nedosáhneme. Dítě se pouze naučí, že pocity před vámi musí více skrývat. Jak to ale u pocitů bývá, když je dlouhodobě potlačujeme, můžeme pak snadno vybuchnout jako natlakovaný papiňák (třeba až do agresivního chování). Na místě je být chápaví ke smíšeným pocitům svých starších dětí, ale stanovit jasné hranice ohledně agresivního chování.