Mizející dědeček

Mnoho rodičů se tématu smrti v rozhovoru s dětmi dlouho vyhýbá. Dle portálu Šance dětem až 42 % rodičů věří, že by se s dětmi o smrti vůbec mluvit nemělo. Jaké jsou potom možné důsledky? 

To nám může ilustrovat příběh Tomáše.

(identifikační údaje byly pozměněny nebo vynechány)

7letý Tomáš chodil do 2. třídy. Ve škole se choval bezproblémově a vycházel dobře se spolužáky i učiteli. Navzdory tomu se stále častěji se stávalo, že do školy odmítal chodit. Chtěl být stále s matkou, nedokázal vydržet sám doma, ani když odběhla na zahrádku pro pár bylinek na vaření. Sám se bál chodit ven. Maminka nedokázala určit, jak se ze samostatného stal najednou bázlivý chlapec a ani Tomáš nedokázal říct, čeho přesně se bojí.

Tomáš žil ve dvougeneračním domě s matkou a jejími rodiči. Babičku a dědu v dolním patře často navštěvoval, s dědečkem pracoval v dílně nebo na zahradě. Před několika měsíci dědeček náhle zemřel. Rodina nechtěla Tomáše rozrušit, a proto mu o dědečkově smrti neřekla. Tomáš se situaci zdánlivě přizpůsobil a na nepřítomnost dědečka se nikdy neptal, což rodinu uklidnilo. Zdálo se, že ho to nijak netrápí. Až se postupem času objevily u Tomáše úzkosti.

Pro mnoho rodičů je zdrojem velké nejistoty otázka, jak bude dítě na smrt reagovat nebo zda ji bude vůbec chápat tak, jako dospělý. Jaká by byla jeho reakce, když včera půl hodiny plakal, že se mu rozbil náklaďák? Co když bude mít nějaké další otázky, kolik toho máme říct, abychom ho nevyděsili? Co když se před ním neudržíme a budeme také plakat? Těmto problémům se rodiče zdánlivě vyhnou, když téma s dítětem neotevřou nebo mluví v šifrách (např. že dědeček spí). Tím ovšem nechávají dítě s množstvím nevyřešených otázek a emocí.

Podívejme se na situaci z pohledu Tomáše:

- Dědeček, kterého jsem měl rád najednou zmizel. Hlavou se mi honí mnoho otázek a scénářů. Unesli ho? Odstěhoval se? Odjel někam na dlouhý výlet? A proč se ani nerozloučil? Pokud se tohle stalo dědečkovi, může se to stát i mě nebo mámě? Mám strach odejít od mámy. - Děti mají velmi bohatou fantazii a tak je velmi těžké předvídat, jak si situaci vysvětlí, když to necháme zcela na nich. Na jejich vlastní vysvětlení situace se pak mohou vázat různé strachy. Jelikož ještě nemají tolik zkušeností ani verbálních schopností, může být pro ně obtížné své nejasné pocity popsat.

- Mohu za to já? - Nevíme, jaká je Tomášova poslední vzpomínka na setkání s dědečkem. Bylo to bezproblémové odpoledne nebo Tomáš dědečkovi rozbil něco v dílně a ten se na něj rozzlobil? Tím, že dítěti neumožníme o tématu mluvit, roste riziko, že si situaci vyloží nesprávně. Mladší děti jsou více vztahovačné a často nabývají dojmu, že situace kolem nich přímo souvisí s jejich činy nebo myšlenkami. To může vést k nevyřešeným pocitům viny, které v dítěti dlouho zůstávají. 

- Po dědovi se mi moc stýská. Nikdo o něm ale nemluví, asi jsem jediný. Radši o tom také nebudu mluvit. - Ačkoliv Tomášovi nebyla sdělena informace o úmrtí dědečka, prožívá ztrátu. Milovaná osoba, na kterou byl zvyklý, už několik měsíců v jeho životě není. Tím, že je dané téma v rodině tabu, nemá možnost otevřeně vyjádřit své emoce smutku, vzteku nebo strachu. Jelikož ostatní ztrátu zdánlivě neprožívají, cítí se s emocemi osamělý (možná se i stydí). Zároveň se nemůže od ostatních naučit, jak se dá se situací zdravě vyrovnat.

- Děda se ještě může objevit. Někdy čekám, že ho uvidím v dílně a těším se. Pak jsem ale smutný, protože ještě nepřišel. Už jsem z toho unavený. - Tomáš doposud neměl možnost si v sobě uzavřít téma ztráty dědečka. Stále se pohybuje ve velké nejistotě, jak to s dědečkem dopadne, což mu brání událost zpracovat a posunout se dál. Téma ztráty (blízkého, zaměstnání aj.) tak může i v budoucnu prožívat jako velmi náročné a neuchopitelné.

Co by mohlo pomoci?

  • Sdělení pravdy - Je důležité užívat přesná označení (zemřel) a vyvarovat se přirovnání (odjel, spí). Informace dávkovat dle věku. Rodičům může pomoci doprovodná literatura o tématu, kterou si mohou s dítětem přečíst - např. Když dinosaurům někdo umře.
  • Vysvětlení příčin - Např. Dědeček byl hodně nemocný a proto mu přestalo tlouct srdíčko. Ukazujeme tím, že smrt se nemůže stát komukoliv náhodně a tím trochu redukujeme obavy o bezpečí ostatních.
  • Prostor pro otázky - Co ho k tomu napadá? Patří sem i ubezpečení dítěte, že za smrt blízkého nijak nemůže. 
  • Prostor pro emoce - Jak se ohledně toho cítí? Je smutný, má vztek nebo strach? Vše je v pořádku, rodiče to cítí podobně. Emoce spojené s tématem může dítě projevit i prostřednictvím hry nebo kresby.
  • Možnost uzavření - I děti se potřebují s blízkou osobou rozloučit, v čemž jim může pomoci účast na pohřbu nebo jiný rituál (společné zapálení svíčky a vystavení fotky blízkého).

  • Pomoc se zpracováním tématu - Podporu může poskytnout dětský psycholog nebo rodinný terapeut. V bezpečném prostředí může pomoci s emocemi, o kterých je náročné mluvit (vztek, pocity viny, strach). Rodičům může pomoci připravit se na rozhovor s dítětem.


Čtěte také:  Rozhovor o smrti s dětmi - nejčastější mýty 

                    Jak děti vnímají a prožívají smrt - jednotlivé věkové kategorie (připravuji)